Ginjiho sleduji už nějakou dobu především pro jeho výrazný cit pro moment a protože na snímcích focených from the hip mě baví sledovat atmosféru Japonských ulic, aniž by to bylo podáváno v nějakém podbízivém hávu. Je také zajímavé sledovat jeho vývoj. Zaměřuje se totiž dlouhodobě na jedno úzce vyhrazené téma a téměř nemění styl. Na takové práci se nápadněji projeví fotografův vývoj v práci se světlem, citu pro moment a postprodukci.
Líbí se mi taky jak přímočaře se na fotografiích projevuje Ginjiho obsese. Jde z toho pak pocit, že fotí hodně instinktivně a uvolněně. Nebojí se, že si jej pozorovatel zařadí do nějaké vykonstruované škatulky, nebo jej odsoudí. Nejde sice zdaleka o nějaké extrémně pohoršující věci, ale focení ženských nohou bez dovolení na ulici je v dnešní společnosti docela provokace. Je to asi na individuálním posouzení, ale skutečně mi připadá, že když dnes bude někdo napodobovat styl Arakiho Nobuyoshiho na hranici porna, tak to nebude tak provokovat jako tohle. Na extrémní věci jsou dnes lidé zvyklí, ale tohle je zásah do citlivého místa současné společnosti, která řeší problémy s nabouráváním soukromí a kdy se v očích okolí můžete stát úchylem až překvapivě rychle. Zrovna v Japonsku to platí dvojnásob.
Pokud tě Yagoto Ginji zaujal, jeho "foto-deník" můžeš sledovat na odkazu pod fotografiemi...
