24. května 2013

Fotograf ze Země 1: Hideaki Hamada


Díky tomu, že jsem jednoho dne na Flickru klikl na výše zobrazenou fotografii, se mi otevřel doslova pohádkově působící příběh zachycený na fotografiích Japonského fotografa jménem Hideaki Hamada. Fotografie dokumentují život jeho nejužší rodiny, především jeho dvou dětí. Ano řekne si někdo, děti jsou roztomilé, to se fotí samo, ale Hideaki tuto činnost pozvedl dle mého na umění. Snad každá z obrovského množství fotografií zachycujících jeho rodinu má něco, o co se pokouší snad každý fotograf na světě. Fotografie mají atmosféru, nádherné světlo, skvělou kompozici, ideální moment, vypráví příběh, každý detail jakoby neomylně zapadl přesně tam kam patří. To vše je navíc podtrženo neuvěřitelně precizním zpracováním od expozice, až po vyvolání u Frame. Přestože používá výhradně Pentax 67II s objektivem 105mm F2.č a tohohle kámoše nabijí vždy Kodakem PORTRA 400, tak jeho fotografie nejsou ani trochu stereotypní. Je to dáno tím, že skvělá technická kvalita je pouze nosičem toho podstatného. Tento chlapík se narodil v roce 1977 v Japonské prefektuře Hyogo a v současnosti žije v Osace a pokud tě taky zaujal, tak odkazy na jeho tvorbu, případně kontakt, najdeš na konci článku.  










All photos by Hideaki Hamada.©







23. května 2013

Věci, co jsem se naučil o fotografii...1. část

Minimalizuj své vybavení

(...Fro Knows Foto)
Je to jednoduché, čím méně vybavení taháš tím více si to užiješ. Často se nemůžu rozhodnout co si mám s sebou vzít. Analog nebo digi? Dlouhé ohnisko nebo krátké? Vzít stativ nebo ne? Člověk by přirozeně nejradši vzal všechno aby měl jistotu, ale tvoje záda na to mají jiný názor. Po hodince focení budeš vypadat jako Zvoník u Matky Boží po výstupu do svého obydlí a tvoje reakční schopnosti se sníží tak na 20 procent, a nejen ty reakční. Je třeba se jasně rozhodnout, co chceš fotit a podle toho vybrat, protože ať vezmeš kterýkoliv foťák, nakonec většinou to podstatné vyfotíš. Navíc to vyfotíš většinou mnohem lépe, protože jsi v klidu a focení je v tu chvíli relax a ne tortura. Dneska zpravidla nosím jeden foťák, stativ a maximálně blesk s deštníkem ať jdu fotit cokoliv a nestává se, že bych litoval...


Pozoruj

(...Jan Čistírna Burgert)
Trénuj svoje pozorovací schopnosti kdykoliv je příležitost. Všímej si detailů. Přemýšlej co a proč tě přitahuje. Ono to vypadá banálně, prostě čumět, ale opak je pravdou. Je neuvěřitelné kolik věcí nám uniká, ačkoliv je máme v zorném úhlu. Je to dáno mimo jiné tím že  mysl každého člověka je plná vzorců v podstatě na všechno. Stejně tak máme v hlavě vzorec na to jak by měla vypadat fotografie, kterou pořídíme. Takových vzorců na fotografie máme přirozeně spoustu, ale přesto je to stále obrovské omezení vnímání. Díky tomu ti uteče spousta zajímavých věcí, protože čekáš až se naplní tvůj vzorec a podvědomě gumuješ spoustu věcí, které do něj nespadají. Trénink pozornosti je dobré trénovat i bez foťáku, protože tím vyřadíš z provozu právě foto-vzorce, které máš v podvědomí - nefotíš-li, nemáš tendenci hledat záběr.


Neváhej 


Proč taky? Shoří ti ruka když to teď zmáčkneš? Dostaneš pěstí od foceného? Rozbije ti někdo foťák? Bude se ti někdo smát za špatný snímek? I kdybys vyplýtval políčko filmu, je to opravdu tak tragická ztráta? A co ty nevratné ztráty záběrů, jen díky tomu že zaváháš? První 4 možnosti jsou zhruba stejně pravděpodobné, tak NEVÁHEJ!!!


Foť hodně, ale ne za každou cenu
Navíc používáš-li digitál. Neplánuj si focení na nějakou dobu, ale měj focení jako součást svého života. Neznamená to ovšem fotit všechno co se mihne, protože pak ztratíš orientaci v tom co a proč vlastně fotíš nebo chceš fotit. Časem přijdeš na to kdy je dobré foťák brát a jaké záběry tě přitahují. Najdeš rovnováhu v rozhodování...


Běž ven!


Doma u počítače moc fotek nepořídíš, to je zřejmé. A nejen to, protože opravdu minimum fotografů, kteří se specializují na fotografií v ateliérů k tomu má skutečně charakterové předpoklady. U většiny je to jen pohodlnost či strach otevřít se světu. Venku jsou přece lidé, zvířata, příroda, nebe, inspirace, ŽIVOT....


Utrácej za čas, ne za techniku.


Ano, taky bych bral Leicu nebo Hasselblad, ale k čemu mi to bude, když všechen čas na focení strávím vyděláváním na takovou srandu? Jestli se chceš chlubit, balit na to holky (nebo kluky), nebo si to vystavit a kochat se sám, tak prosím, ale k lepším snímkům ti to výrazněji nepomůže. Kvalita fotografie tkví v kompozici, umění pozorovat, práci se světlem, atd. To jsou ovšem věci které se naučíte jen praxí a žádný instruktor na workshopu nebo učebnice vám to do hlavy nenasype. Pokud ovšem máš peněz na rozhazování tak si to klidně kup, ale lepšího fotografa to z tebe udělá, jen pokud tvoje schopnosti výrazně přesahují možnosti techniky, kterou máš teď. Když budeš sedět počítače a vymýšlet, že bys chtěl fotit tohle a tamto, ale že na to potřebuješ to a támhlecto, tak z tebe taky fotograf nikdy nebude. Na většinu věcí ti skutečně stačí to vybavení, které máš teď. Až budeš starý a budeš vzpomínat za co si utratil peníze, tak pro tebe bude mnohem cennější jeden jediný měsíc strávený focením, než Canon 5DMarkIII s L-kovým sklem.


Uvolni se
U focení se skvěle můžeš učit sebekontrole. Když máš klidnou mysl, vyrovnáš dýchání a nenuceně se koncentruješ, tvoje schopnosti fotografa jdou obdivuhodně nahoru. Pokud si všimneš, že pracuješ v křeči, nepravidelně a trhaně dýcháš, jsi uřícený, máš problém s koncentrací apod., vyplatí se zastavit se, zavřít oči a soustředit se na dýchání. Během deseti minut je z tebe nový člověk.


"Není-li tvá fotka dost dobrá, nebyl si dost blízko"
(...Robert Capa - Omaha Beach, Den D)

Tato slova vyslovil jeden z nejznámějších fotografů Robert Capa. Neznamená to samozřejmě, že s dlouhým ohniskem, nebo s odstupem neuděláš dobrý snímek. Ovšem pokud není snímek dobrý, tak je skoro pravidlem, že by ho zachránilo kdyby jsi šel blíže. Myslím si, že i většina relativně povedených záběrů focená s odstupem by byla ještě lepších, kdyby byl fotograf blíže. Myslíte, že by nějaký fotograf zvířat používal tele-objektiv, kdyby se nebál, že ho ten lev sežere?


Nepoužívej zoom...příliš
(...Jan Čistírna Burgert - 135mm)

Ano, bylo to tady tisíckrát. Pevné ohnisko má lepší kresbu než zoom, mimo jiné protože potřebuje méně čoček. To je nepopíratelný fakt, ale není to jediný důvod a řekl bych, že ani nejdůležitější. Tvoje schopnosti fotit se totiž velmi zvýší ve chvíli kdy znáš velmi dobře svůj úhel záběru. Naučíš se velmi rychle odhadovat, jak bude vypadat kompozice dříve než koukneš do hledáčku. To je rychlejší než zoom a trénuje to i obrazotvornost. Něco takového ti vlastní pohodlnost při používání zoomu nikdy nedovolí. Osobně mám zoom 17-70mm a používám jej na třech ohniscích. Na street a report 17mm a výjimečně si jej páskou zalepím na 28mm. Na krajiny pak 17mm nebo 70mm.


Neboj se o vybavení

Je to přece jenom kus plastu, kovu a skla. bude to skutečně taková tragédie, když o to přijdeš? Bude to takové utrpení, budeš-li muset na čas používat něco horšího? Bude to horší, než neustálé omezování se strachem o techniku? Kdo neriskuje, nic nezíská....


18. května 2013

Přiznej se, to nebylo schválně... "Random Photography"

Kdysi jsem četl knihu od fotografa, jehož jméno si už nepamatuji. Psal tam následující větu: ,,Nejlepší fotografie vznikají náhodou". V té době jsem z toho dvakrát moudrý nebyl, ale po letech focení jsem začal přicházet na to, co tím myslel. Často se stává, že vám fotografii zkazí něco nepředpokládaného. Může to být vnější faktor, jakože vám někdo vběhne do záběru, spadne vám kapka deště na objektiv, nebo se snímaný objekt pohne. Také to může být ve vás, že zapomenete nastavit správnou expozici, nebo zmáčknete spoušť omylem při jiné činnosti. Popravdě většina takto pořízených snímků jsou odpad, ale občas z nějakého důvodu jsou to právě tyto snímky ty, které máte nejradši. Jsou to ty snímky, kterým smysl dává něco co jste jako fotograf nepředvídali, neplánovali, stalo se to náhodou právě v ten moment, kdy se otevřela závěrka vašeho fotoaparátu.
Osobně mě většina mých fotek už dnes moc nerajcuje. Mnohem víc mě zajímá samotný proces vzniku. Je ovšem pár výjimek a zhruba polovina z nich jsou právě náhodné fotky. Když se podívám na fotografii, kterou jsem vytvořil, buď začnu pouze posuzovat její vizuální hodnotu, nebo ve mě vzbudí i vzpomínku na pocit, který jsem prožíval při jejím pořízení. Ty u kterých posuzuji vizuální hodnotu je více a méně z nich si cením. Jsou to většinou fotografie které jsou nedílnou součástí mého života fotografa a slouží k vypouštění plynu. Vypouštím do nich své myšlenkové pochody, neboli nápady.  Ty co ve mě vzbudí vzpomínku vznikly jako následek, nějaké silnější emoce (ať už mé, nebo foceného), a nebo jsou to právě náhodné fotografie.




1. Jedna z mých prvních fotografií pořízená na Canon 350D se setovým sklem. Dodnes je to jedna z mých nejoblíbenějších. Je pořízená v Řecku na pláži, kde nebylo zrovna nejlepší světlo. Dost možná by díky světlu nebyla zajímavá. Možná bych přišel o ideální moment, kdybych si vzpomněl, že mám špatně nastavenou expozici. Každopádně přepal mi pěkně vyselektoval postavy a barvy. Moc už si z té doby nepamatuji, ale tenhle moment při pohledu na snímek prožívám, jako by to bylo teď. Většině lidem ta fotografie nic neříká, ale pro mě je velice důležitá.







2. Na streetu fotím zpravidla na AV (priorita clony), fotoaparát mi tedy vypočítává čas automaticky. Ač se snažím, nejde myslet na správné nastavení vždy. Když tedy přijdu do tmavého prostředí, automatika nastaví dlouhý čas a u snímku vznikne pohybová neostrost. V první moment vždycky nadávám, ale docela jsem si tyto snímky oblíbil. 










3. Snímek nejnáhodnější z nejnáhodnějších. Vznikl na náplavce u Výtoně Praze, když jsem se chystal k odchodu. Už jsem vypnul fotoaparát, když v tom se v mracích objevilo to oko, tak jsem si řekl, že to ještě cvaknu. Zrcadlovku jsem měl nastavenou na prioritu clony a ISO na 400 a přestože normálně bych tady snížil ISO, protože byl čas, tentokrát jsem zapomněl.  V momentě stisku spouště mi vletěl do záběru pták takovou rychlostí, že bych nikdy nebyl schopný jej záměrně trefit, natož na střed!!! Právě díky vysoké citlivosti si automatika vyměřila velmi rychlý čas a pták je tak ostrý. 


Právě ta náhoda znásobí pocit, který zažívám při focení. Jdu do toho s tím, že vyfotím něco co mě zaujalo, něco co se může zdát někomu běžné a právě náhoda zasáhne jako znamení a posune snímek na jiný level. Asi to je právě ten pocit vyššího smyslu, proč mi to připadá důležité. V moment stisku spouště jakobych se propojil se světem, s vesmírem, jako bych více byl. Možná právě to měl autor výše zmíněného výroku na mysli, možná ne. Každopádně tam to vnímám já a je to jeden z důvodů proč fotím...