Nemám vyloženě vzory ve fotografech, ale jestli mě někdo zásadněji ovlivnil, byl to František Drtikol. Nemyslím si, že mu straním, protože to byl Čech. Ano je spousta světově uznávaných fotografů, kteří vytvořili fascinující snímky, někdy i celé série. Většinou ale jejich tvorbu vnímám povrchněji. Zaujme mě určitý prvek, osoba, nebo místo. S něčím na fotografii se ztotožním, nebo se mi prostě líbí vizuálně. Ovšem u tvorby Františka Drtikola jakoby tohle nehrálo roli. Jakoby sdělení bylo intenzivnější a více se mě týkalo. Občas mnou probleskne pocit, že postavy z fotografie, či autor jsou se mnou v místnosti. Těžko hodnotit, jestli mě ovlivnila jeho tvorba jako fotografa. Ale řekl bych, že nepatrně. Každopádně mě ovlivnila lidsky a to je zásadnější...ale dost, ještě bych se dostal k nesmrtelnosti brouka. V tomto příspěvku jde především o výborný dokument o tomto významném českém fotografovi...
Zobrazují se příspěvky se štítkemVideo. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVideo. Zobrazit všechny příspěvky
18. srpna 2013
Anadigon Show: Jak využívat vestavěný blesk?...pop-up rozptylka
Hodně lidí si myslí, že pomocí interního, neboli vestavěného blesku nejde pěkně nasvítit scénu. Nemyslím si...
5. srpna 2013
Anadigon Show: Jak vytáhnout film z kazety...
Návod jak vytáhnout jazýček filmu z kazety bez použití originálního vytahováku... Taky vám tahle věta zní tak absurdně?
21. června 2013
Street Photography: Documenting the Human Condition
Jeden z mála dokumentů zabývající se "street photography". Záměrně to píšu anglicky, protože český překlad by podle mě příliš zobecňoval tento fotografický žánr. Ve spoustě zemí by to nebylo třeba, protože tento žánr patří ve světě k těm nejrozšířenějším. V České Republice ovšem téměř neexistuje. Je to paradox, když si vezmeš, že historicky jsou Češi jedni z nejvášnivějších fotografů. Byly doby kdy takový Flexaret, či jiný analogový aparát měl doma každý druhý. Je to asi dáno podnebím. Přece jen v krajinách s teplejším podnebím lidé po generace tráví více času venku a socializace na ulici je tedy přirozenější. Focení lidí na ulici u nás je více nepřípustné. Častěji takové počínání vzbudí podezření, či zlobu. Ovšem více je to samozřejmě zakořeněné v myslích samotných fotografů, kteří mají strach konfrontovat se z cizími lidmi. Není se taky co divit po staletích dlouhých zim strávených v izolaci vyhřátého pelíšku a to pouze ve společnosti blízkých. To ale neznamená, že pro jižana je boj se strachem z konfrontace vždy jednodušší. Ať už je to způsobeno čímkoliv, v naší kotlině je více fotografů krajinek a broučků. Pokud tě už krajinky, broučci, či klasické portréty omrzely, může být pro tebe právě tenhle dokument Chrise Weekse inspirací v bojí se strachem...
.
.
.
.
.
.
24. května 2013
Fotograf ze Země 1: Hideaki Hamada
Díky tomu, že jsem jednoho dne na Flickru klikl na výše zobrazenou fotografii, se mi otevřel doslova pohádkově působící příběh zachycený na fotografiích Japonského fotografa jménem Hideaki Hamada. Fotografie dokumentují život jeho nejužší rodiny, především jeho dvou dětí. Ano řekne si někdo, děti jsou roztomilé, to se fotí samo, ale Hideaki tuto činnost pozvedl dle mého na umění. Snad každá z obrovského množství fotografií zachycujících jeho rodinu má něco, o co se pokouší snad každý fotograf na světě. Fotografie mají atmosféru, nádherné světlo, skvělou kompozici, ideální moment, vypráví příběh, každý detail jakoby neomylně zapadl přesně tam kam patří. To vše je navíc podtrženo neuvěřitelně precizním zpracováním od expozice, až po vyvolání u Frame. Přestože používá výhradně Pentax 67II s objektivem 105mm F2.č a tohohle kámoše nabijí vždy Kodakem PORTRA 400, tak jeho fotografie nejsou ani trochu stereotypní. Je to dáno tím, že skvělá technická kvalita je pouze nosičem toho podstatného. Tento chlapík se narodil v roce 1977 v Japonské prefektuře Hyogo a v současnosti žije v Osace a pokud tě taky zaujal, tak odkazy na jeho tvorbu, případně kontakt, najdeš na konci článku.
All photos by Hideaki Hamada.©