Jeden z mála dokumentů zabývající se "street photography". Záměrně to píšu anglicky, protože český překlad by podle mě příliš zobecňoval tento fotografický žánr. Ve spoustě zemí by to nebylo třeba, protože tento žánr patří ve světě k těm nejrozšířenějším. V České Republice ovšem téměř neexistuje. Je to paradox, když si vezmeš, že historicky jsou Češi jedni z nejvášnivějších fotografů. Byly doby kdy takový Flexaret, či jiný analogový aparát měl doma každý druhý. Je to asi dáno podnebím. Přece jen v krajinách s teplejším podnebím lidé po generace tráví více času venku a socializace na ulici je tedy přirozenější. Focení lidí na ulici u nás je více nepřípustné. Častěji takové počínání vzbudí podezření, či zlobu. Ovšem více je to samozřejmě zakořeněné v myslích samotných fotografů, kteří mají strach konfrontovat se z cizími lidmi. Není se taky co divit po staletích dlouhých zim strávených v izolaci vyhřátého pelíšku a to pouze ve společnosti blízkých. To ale neznamená, že pro jižana je boj se strachem z konfrontace vždy jednodušší. Ať už je to způsobeno čímkoliv, v naší kotlině je více fotografů krajinek a broučků. Pokud tě už krajinky, broučci, či klasické portréty omrzely, může být pro tebe právě tenhle dokument Chrise Weekse inspirací v bojí se strachem...
.
.
.
